- Babetta
- Barborka
- Blues na cestu poslední (Černej nebožtíku)
- Blues pro tebe
- Jó, to jsem ještě žil
- Klokočí - z komedie Taková ztráta krve
- Marnivá sestřenice
- Pramínek vlasů - ze hry Člověk z půdy
- Purpura
- Sluníčko - zp. Suchý a Zuzana Štýrská
Jiří Suchý (* 1. října 1931 Plzeň) je český divadelník, textař, básník,
spisovatel, skladatel, hudebník, grafik, výtvarník a sběratel. Spoluzakladatel
Divadla Na zábradlí a Semafor (divadlo), bratr Ondřeje Suchýho.
Spolupracoval s Miroslavem Horníčkem, Ivanem Vyskočilem, později vytvořil
autorskou dvojici s Jiřím Šlitrem. Po Šlitrově smrti se jeho hlavním
divadelním partnerem stala Jitka Molavcová.
Jiří Suchý se narodil v roce 1931 a až do roku 1936 žil v Klatovech,
od roku 1936 žije v Praze. Ve filmu se poprvé objevil již v roce 1944,
kdy jako kompars hrál jednoho z vystupujících z tramvaje ve filmu Sobota.
V roce 1947 začal pracovat jako grafik v reklamních ateliérech Propagační
tvorba, kde se seznámil s Viktorem Sodomou. Ten spolu se svou manželkou
Vlastou hrál pro své kolegy písně převzaté ze západního rozhlasu (např.
Johnny Ray, Elvis Presley), někdy se soukromě scházeli i v závodním
klubu Reduta na pražské Národní třídě. Jiří Suchý spolu s ním vymýšlel
první privátní rozhlasové programy.
V letech 1952-1954 byl Suchý na vojně ve Slaném, kde zakresloval mapy
a při tom poslouchal Mnichovský rozhlas a psal texty na odposlechnuté
melodie (dochovaný text Potkala ryba papouška později nazpívala Ljuba
Hermanová).
Poté se Jiří Suchý věnoval především divadlu, nejprve působil v Redutě,
poté spoluzaložil Divadlo Na zábradlí. V roce 1959 založil spolu s J.
Šlitrem divadlo Semafor, kde působí dodnes. Toto divadlo se stalo značně
populární, což vedlo k řadě problémů, které vyvrcholily po Suchého podpisu
2000 slov, který později odmítl odvolat. Po roce 1989 se stal opět ředitelem
Semaforu.
Z archivních dokumentů Ministerstva vnitra plyne, že Suchý byl v letech
1987 až 1989 důvěrníkem StB. Podle nálezu Ústavního soudu nelze dokázat,
že lidé z kategorie „důverník“ spolupracovali s komunistickou tajnou
policií vědomě. Detaily o Suchého stycích s StB obsahoval jeho spis,
ten byl však koncem roku 1989 skartován, sám Jiří Suchý důvody svého
vedení v seznamech objasnil v knize Inventura v roce 2000.
JUDr. Jiří Šlitr (* 15. února 1924 Zálesní Lhota u Jilemnice – 26.
prosince 1969 Praha) byl český hudební skladatel, instrumentalista (virtuózní
klavírista), zpěvák, herec a výtvarník. Významně ovlivnil českou populární
hudbu; na jeho scénickou hudební tvorbu navázala řada autorů studiových
scén.
Studoval na Gymnáziu v Jilemnici a později přestoupil na Gymnázium F.
M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou. Spoluzaložil Czechoslovak Dixieland
Jazz Band, hrával s Akord clubem, kde se seznámil s Jiřím Suchým; nejvýznamnější
je však jeho působení v divadle Semafor. Byl vystudovaný právník (titul
JUDr.), svému právnickému povolání se však nikdy nevěnoval, snad ale
proto se mu také občas hezky přezdívalo Doktor klavír (odtud pak patrně
pochází i název Dr. Matrace). Byl i velmi dobrý kreslíř a grafik.
Spolu s Jiřím Suchým vytvořil tvůrčí a hereckou dvojici, která svými
písničkami a hrami významně ovlivnila hudbu a divadlo 60. let 20. století
a zahájila éru malých scén.
Po studiu práv se vedle výtvarné činnosti věnoval hudbě. Skládal písně,
vystupoval v kabaretech, jako pianista působil v Laterně magice. V roce
1959 založil společně se J.Suchým divadlo Semafor, pro které skládal
písně, scénickou hudbu (Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Šest žen
Jindřicha VIII.) i muzikál (Dobře placená procházka). Úspěšně využíval
svou schopnost komediální stylizace herce-amatéra (Jonáš a tingltangl,
Ďábel z Vinohrad aj.). Autorsky a herecky se podílel na filmech (Bylo
nás deset, Kdyby tisíc klarinetů, Zločin v šantánu). Z hudebních nahrávek
vyniká album Jonáš a dr. Matrace.
Byl známým milovníkem mladých slečen, s kterými se brzy rozcházel. Poslední
z nich zemřela spolu se Šlitrem 26. prosince 1969 otravou svítiplynem.
Dodnes není jasné, zda šlo o nešťastnou náhodu nebo o vraždu a sebevraždu.
Jiří Šlitr je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.