- Babička Mary - Werich
- Bleška a veška - Werich
- Strojvůdce Příhoda - Werich
- Štěně - Werich
Jan Werich (6. února 1905 Praha – 31. října 1980 Praha) byl český filmový
a divadelní herec, dramatik a filmový scénárista, významný představitel
meziválečné divadelní avantgardy a poválečné české divadelní kultury,
spisovatel. Jeho dcera Jana Werichová byla česká herečka a překladatelka.
Jan Werich vystudoval gymnázium v Praze, v Křemencové ulici, kde se
také seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem.
Po maturitě studoval práva na Karlově univerzitě.
V roce 1926 vytvořili s J. Voskovcem dvojici. Nejprve spolupracovali
v redakci časopisu Přerod a brzo na to začala i jejich divadelní spolupráce
v Osvobozeném divadle. Ta vyústila do jejich první hry Vest pocket revue
– názvem mysleli malou revui do kapsičky u vesty. Werich byl na plakátech
uveden jako J. W. Rich.
V letech 1927–1938 jejich divadelní spolupráce pokračovala, do roku
1935 působili v Osvobozeném divadle, v letech 1935–1937 působili pod
hlavičkou tzv. Spoutaného divadla, kde uvedli jednu ze svých nejodvážnějších
her Balada z hadrů.
V roce 1937 se vrátili k Osvobozenému divadlu, které bylo o rok později
(1938) uzavřeno a J. Werich, J. Voskovec a jejich dlouholetý hudební
autor Jaroslav Ježek byli nuceni opustit Československo. Druhou světovou
válku strávili spolu v USA, kde se živili jako herci; především mezi
tamní českou komunitou.
V roce 1945 spolu s J. Voskovcem obnovili Osvobozené divadlo, vzhledem
k politické situaci ale už nebylo možné dělat politickou satiru. V roce
1950 Werichův partner Jiří Voskovec emigroval do USA.
Po roce 1948 Jan Werich působil v řadě pražských divadel. V letech 1956–1961
byl ředitelem Divadla ABC. J. Werich založil Divadlo Voskovce a Wericha,
kde se jeho novým partnerem stal Miroslav Horníček z jejich divadelní
tvorby této doby se staly nejznámější tzv. forbíny tj. předscény.
Jeho poválečná činnost je spojena s tehdejším režimem, jeho kritici
mu vytýkají, že ačkoli byl velmi populární, nezastal se svých pronásledovaných
a vězněných kolegů a přátel. Na druhou stranu byl Jan Werich mezi prvními,
kdo podepsal Vaculíkovu petici Dva tisíce slov a např. intervenoval
v 50. letech za básníka Jana Palivce.
Roku 1963 mu byl udělen titul národní umělec.
V roce 1977 vyšel v Rudém právu seznam signatářů Anticharty s Werichovým
jménem. Tehdy již těžce nemocný Jan Werich protestoval s tím, že byl
uveden v omyl, neboť listina, která mu byla předložena, byla prezentována
jako prezenční listina shromáždění představitelů kulturní obce. Dnes
toto tvrzení nelze ověřit. Werich požadoval vyškrtnutí svého jména ze
seznamu signatářů, ale nebylo mu vyhověno a jeho protesty nebyly zveřejněny.
Při příležitosti stého výročí jeho narození vydala Česká národní banka
pamětní stříbrnou minci v nominální hodnotě 200 Kč.
Jiří Voskovec (19. června 1905 Sázava – 1. července 1981 Pear Blossom,
Kalifornie, USA), vlastním jménem Jiří Wachsmann, byl český herec, spisovatel
a textař nerozlučně spojený s Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem. Pracovali
spolu ve 20. a 30. letech 20. století v Osvobozeném divadle.
Jiří Voskovec studoval v Praze a francouzském Dijonu. V roce 1926 spolu
s Werichem vstoupil do Osvobozeného divadla, které pomocí humoru reagovalo
na tehdejší politické a sociální problémy. Jejich spolupráce vyústila
do hry Vest pocket revue.
Protože jejich vystoupení byla otevřeně protifašistická, museli v roce
1938 divadlo zavřít a na začátku roku 1939 oba emigrovali do USA. Voskovec
se vrátil do Československa v roce 1946. Po dvou letech, kdy se snažili
s J. Werichem obnovit Osvobozené divadlo, emigroval podruhé. Žil krátce
ve Francii, aby se později v roce 1950 vrátil do USA. Po svém druhém
příjezdu do USA byl tehdy v atmosféře mccarthismu 11 měsíců internován
na Ellis Islandu pro podezření ze sympatií ke komunismu. Ve stejné době
byl J.Werich ředitelem divadla ABC. Voskovec narazil na lidskou hloupost
a nepochopení her ze 30. tých let, o nichž si někteří mysleli, že propagují
socialismus, např. Hej Rup.
Až do druhé poloviny 40. let pracoval a psal a hrál hlavně s Janem Werichem.
Po své druhé emigraci v roce 1948 se s Janem Werichem setkal několikrát.
Po osmiletém odmlčení si dopisovali až do Werichova úmrtí.
Ačkoli Voskovec žil ve třech zemích, stále tvrdil, že se narodil a byl
vychován jako Čech. Vzhledem k jeho původnímu jménu Jiří Wachsmann ho
fašistický bulvár ve 30. letech označoval za Žida, při povinném prokazování
rasového původu za protektorátu se však žádný Žid mezi jeho předky nenašel.[1]
V roce 1955 se stal občanem USA. To už ale v Americe byl známý pod jménem
George Voskovec (jeho příjmení bylo komoleno na Voskovek). Žil v New
Yorku a hrál zde v mnoha představeních, i na Broadwayi. Ztvárnil např.
roli prvního herce v Hamletovi nebo dokonce třikrát Alberta Einsteina.
Hrál také v mnoha filmech, např. jednoho z porotců ve filmu Dvanáct
rozhněvaných mužů. Poslední rok svého života prožil v Kalifornii, kde
prodělal protirakovinovou léčbu. Zemřel 1. července 1981 na zástavu
srdce.
Jaroslav Ježek (25. září 1906 Praha – 1. ledna 1942 New York) byl český
skladatel (skvěle improvizující, což bylo potěšením hlavně pro diváky),
dramaturg a klavírista. Byl autorem taneční, divadelní a filmové hudby.
Hudební inspiraci nabral hlavně v jazzu. Mezi jeho nejznámější a zvlášť
populární je jeho hudba ke hrám a filmům Osvobozeného divadla, která
téměř zlidověla.
Narodil se v Praze na Žižkově v rodině krejčího. Od dětství trpěl šedým
zákalem. Jako dítě navštěvoval hradčanskou školu pro výchovu nevidomých.
Prodělal spálu a téměř ohluchl. Navíc měl také nemocné ledviny.
V roce 1923 začal studovat na pražské konzervatoři a hned se zařadil
mezi nejtalentovanější žáky. Mezi jeho učitele patřili Josef Suk a Josef
Bohuslav Foerster. Stýkal se i s mnoha mladými umělci té doby např.
s E. F. Burianem, Vítězslavem Nezvalem, Joe Jenčíkem a především s Jiřím
Voskovcem a Janem Werichem, s nimiž pak vytvořil nesmrtelné trio: Ježek
skládal hudbu a Werich s Voskovcem k tomu dokládali vtipné inteligentní
texty. Toto spojení hudby s dobrým textem zaručovalo divácký úspěch.
V meziválečném období se Ježek vypravil do Paříže, kde se po večerech
bavil po hospodách a kabaretech, kde předváděl své umění a také zde
objevil jazz, který ho pak hudebně inspiroval. V roce 1934 se stal členem
Skupiny surrealistů v ČSR.
Vzhledem k tomu, že aktivně spolupracoval na protinacistických hrách
Osvobozeného divadla, v lednu 1939 spolu s Voskovcem a Werichem emigroval
do Spojených států. V USA krátce pobýval v Pensylvánii a pak přesídlil
do New Yorku, kde působil jako sbormistr Zpěvokolu. Ani milovaná Frances,
se kterou se Ježek oženil, nedokázala utišit jeho zdravotní neduhy,
na konci roku 1941 byl hospitalizován a na Nový rok 1942 zemřel na chronické
ledvinové onemocnění ve věku pouhých 36 let. Dnes se po něm jmenuje
škola pro zrakově postižené.
Synovcem hudebního skladatele Jaroslava Ježka byl výtvarník a designér
Jaroslav Ježek.