Ať mi nikdo neříká, že ne   -  Pavel Dobeš

 

1. Člověk by se na tom světě nudil, Am Dm

    kdyby bylo všechno, jak by chtěl, E⁷ Am

    v půl dvanácté ráno by se vzbudil Dm

    a pak by si hodinku poležel. _ E⁷ Am G

 

+: Naštěstí, jak bylo zjištěno, C D⁷

    unudit se nikdo nemůže, G C E⁷

    kráva, jen si lehne na seno, A⁷ D⁷

    hmyz ji začne bodat do kůže. G C

 

Rf: Je to takzvaný odpočinek aktivní E⁷ Am

      ve své podobě primitivní: E⁷ A

      kráva nervy ztratí, D

      oháňkou se do much strefuje, E⁷ A

      ty zvednou se a znovu vrátí D

      a melodie se opakuje. E⁷ Am

 

2. Člověk hlavně nadává na komáry

    a trpí, když mu moli žerou šat,

    když červotoč se zavrtá do almary

    a housenky se slezou na salát.

 

*: Obdivujem roupy, co je táhne,

    tady ještě jasno nemáme,

    po čem jejich organismus prahne,

    zatím ještě stále bádáme.

 

Rf: Zatím ještě stále bádáme,

      zatím recept v ruce nemáme.

      Zatím se pohodlně ztratí

      tasemnice v našich útrobách,

      i mandelinka v bramborové nati,

      stejně jako myši v zásobách.

 

3. Jednou to tak bude zařízeno,

    že se nikdo zdarma nenají,

    parazitům bude odzvoněno,

    už dnes je nikde rádi nemají.

 

Rf: Neboť člověku berou sílu, pijí krev,

     probouzejí v něm hněv,

     probouzejí v něm návaly zlosti,

     ale až je člověk vyžene,

     pracovních sil zas bude mít dosti,

     ať mi nikdo neříká, že ne!