Balada věnovaná slečnám  -  Sl. Janoušek, V. Nezval

 

1. Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu, - D Fmaj⁷ D⁷ G

    když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu, - E Am D⁷ B^bm G

    člověk je sice bez plynů, však je též trochu nevýřečný, - E Am Dm G

    a ke všemu mám rodinu, ach, věřte, věřte mi to, slečny. – E Am A⁷ D⁷ G C

 

2. To když byl krocan na míse, tys vyždiboval slaninu

    a pošilhávals' po Líze, co nosila ti svačinu,

    to pak líbá se to ve stínu, to může člověk být i vděčný

    a myslet na rozmarýnu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.

 

3. Je těžko utkat bez příze tu nejjemnější tkaninu,

    už zase toužím po knize, v níž spatřil bych svou vidinu,

    nic neprohrál jsem v kasinu, vám, holky, nejsem nebezpečný,

    však přesto toužím po klínu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.

 

4. Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu,

    když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu,

    ó, poezie komínů, nač lhát, můj chtíč je nekonečný

    a asi na něj zahynu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.