DŽÍNOVÝ SMUTKY -  Míla Fuxa

 

    A                              A⁷                                A

1. Letí nad krajinou éro, zalétává do mraků

    A                                     A⁷                                        A

    čistí obzor lidských dálek, zasněžených bodláků

 A⁷        D

 _  Lidé pozorují zpříma

     E⁷                       A                 D

    poslouchají hudbu křídel téměř ptačích

            A                        E⁷                      A

    ruce roztáhnou a padaj mezi díla chrobáků

 

2. Potkáváme každý ráno, každej večír, jak se dá

    do očí se nedíváme a jsme někde, kde se dá

    Smutný, šedivý a prázdný

    kostým Pierota někde v koutě visí

    sny nám umírají mladý, ať nám vlezou na záda

 

                      Hm             A

Rf: Zakouřený sál a kytary zvoní

                     Hm                          A

       záda narovnaj se, v koutě růže voní

A⁷           D

 _   Dejte víru nám 

         E⁷                 A                        D

      a přijdem první, vezmem šaty sálový

               A                            E⁷               A

      zatím vydrží nám všechny smutky džínový

 

3. Letí nad krajinou éro, kdysi tady lítal čáp

    pod tou hřívou dlouhých vlasů zůstal, a ne jeden, chlap

    Čekání a bezvýchodnost

    rukou váže šátky na očích

    pod tím stojíš, potom nevíš kam bys’ vlastně rovně šláp’

 

4. Kostky dlažební se táhnou až k okraji obzoru

    vymydlení, ostříhaní ptáci nevyletí nahoru

    Nejsou sami

    kdo se k sobě staví jako skály žulový

    i když malí jsou, tak uvnitř nosí srdce z mramoru

Rf: