Individualita - P. Hapka, M. Horáček, zp. Petr Hapka

 

Láhve jsou prázdný, kupé je plný.

„Jen zklidni hormón, nedělej vlny“

říká ta vedle, ta v šatech s květy,

pod nimiž hraje na kastaněty.

Ještě že v očích mám dobrou šťopku.

Ona však dodá:“Jseš dobrej, bobku...

Škoda jen, že nejsi ta

individualita.“

 

Povídám: „Já vás úplně chápu.

Mužských je spousta, málo je chlapů.

Kdekdo to zkouší: Většinou marně.

Poznám to ráno na umývárně.

Nadto vím z knihy Septuaginta

jak moc tu schází pověstná flinta...

Kdo ji vyndý ze žita?

Individualita!“

 

Jenže tak těžko svtává ze z kleku

 s průměrným platem, ve středním věku.

V tomhle jsem došel k naprosté shodě

s nějakým borcem v půjčovně loděk.

Řekl mi jednou, podruhé, posté:

„Výkonnost klesá, únava roste.

Nejsem, s kým se počítá -

individualita!

 

A přesto pořád dělám, co mohu.

Jsem jak ten anděl v barokním slohu.

Anděl, co tančí, znaven je a zkřehlý,

uprostřed jiných na špičce jehly.

Jako vy, madam, zoufale čeká,

že přijde někdo někdo svěží jak řeka...

Jako řeka rozlitá:

Individualita.