Jen mě nelituj  -  Jarek Nohavica

 

Em

Jen mě nelituj,

Am        D⁷                 G                       D

neklepej na mé dveře s chryzantémou v dlani,

Am      D⁷       G                

hra na litování končí v prvním tahu,

           Hm                                    D

neplivej lásku na podlahu, nestůj mi u bytu,

D                  Em Am

jen mě nelituj. _ _

              D⁷                G                 D     Am

Ta slova jsou jen guláš dvakrát přihřívaný, _

            D⁷               G

a to mě nezachrání, a to mi nepomůže,

        Hm

a tak nesvlíkej mě z kůže,

                           G

celý zvědavý, celý zvědavý,

      D                   Em      Am

jak vlastně vypadá takový malý pohřeb,

                 D⁷                      G

na který si člověk sám nastřádá.

 

      G                                                     D

Rf: Jó, kdybych byl vrabec, sezobal bych zrní

               C                        G

      všem ptákům, co v okolí jsou,

                              Am                        D

      srdce měl bych slabé a žaloudeček plný

         C                   G

      a duši rozčepýřenou.

 

                             G                            D

Rf: Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní

                       C                                    G

      od domu k domu do všech světových stran,

                                   Am                         D

      a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní

      C                       G

      a co píše tamten pán.

 

         C                      Am

Rf +  Jó, kdybych byl, žil bych si, žil,

            G                      D

         a šťastný bych byl jako pytel blech,

               Am                      D⁷             G

         ale já jsem, co jsem, a nevěřím lítostem.

 

Tak mě nelituj,

opřený o zábradlí mám ještě dvacet sedm zubů,

nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,

koukni se na racka, jak vzlétl směrem k úsvitu,

a tak mě nelituj.

Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,

slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,

a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,

stojím na prahu a koukám: velká paráda,

z mých dveří vychází pohřeb,

na který jsem si sám nastřádal.

 

Rf: Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal

      a střemhlav padal dolů jako archanděl

      a na severní straně nejvyšší hory světa

      bych svoje tajné hnízdo měl.

 

Rf: Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,

      purkmistry a pány ze sna budil bych,

      a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,

      a k ránu bych pak ztich'.

Rf +  2×