Pranice – Wabi Daněk

        G            F^#            E          D
Bude to asi tak rok, co já na bále byl

  G         F^#        E⁷
a u stolu seděl a červené pil,

         Am      D⁷               Am      D⁷
kolem lidí jak much, samý tanec a smích

   G          F^#      G/E G/F^# G        G/F^#
a girlandy světel  _   a     venku tál sníh.

Každej pil, zpíval, tančil, jak žádá si zvyk,
vtom uprostřed parketu zvedl se křik,
už kapela stojí a parket se prázdní,
tam pod věncem z chvojí se perou dva blázni.

Jako divoká zvěř, jako vlci se rvou,
každý za cizí lež, každý za pravdu svou,
už vytéká krev jako červená tuš,
ten v ruce má láhev a ten druhý zas nůž.

Potom ten s nožem bodnul a ve chvilce příští
dlaň opíše kruh a láhev se tříští,
ten s nožem si leh', možná chce se mu spát,
druhý držel si bok, potom vzdychl a spad'.

Dvě pravdy, dvě lži tu při sobě leží,
jim čas přestal běžet, ale nám pořád běží,
příběh pomalu končí a zbejvá jen říct:
pravda jsou jenom slova, ale život je víc,

           G               G/F^#       G/E  G/F^# G
pravda jsou krásná slova, ale život je víc