Robinson  – J. Nohavica                       

^AmZa dveřmi střevíce a ve schránce psaní,
vůně skořice, otisky dlaní v ^Dmmém pokoji,

^Ab7majna mém ostro^C7majvě, ^E7 (možno G# C)
^Ampuštěná televize, jablko v šátku,
^Ambyl tady, zas mi zmizel, já mu říkám Pátku,
snad se ^Dmnebojíš, ^Ab7majsnad se nebo^C7majjíš? ^E7

Rf: Já ^Amjsem Robinson, jsem Robinson, jsem Robin^Fson, ^{C
      B7maj}dnes ráno na úsvitě ^Bdimpíšu do notýsku,
      ^Dmna ostrově objevil jsem ^B7majstopy v písku,
      ^Ab7majsamota je žlutá pustá ^G7pláž,
      proč mi ^C7majutíkáš, ^E7 proč mi utíkáš, ^AmPátku?

Bojím se přílivu s večerem do pokoje,
zůstaneš naživu, i když stopy tvoje moře tmy odplaví,

Pátku, dávám střevíce do botníku,

otvírám psaní, snad v tomhle okamžiku očekávání
se mi objevíš, Pátku, kde jsi?

Rf: Jsem Robinzon, jsem Robinzon, jsem Robinzon,
      jedním srdcem, jedním dechem, jednou lžící,
      samota mi zavoněla po skořici,
      do skály nožem vrývám nemizící stopu tvoji,
      tak pomoz mi, ^AmPátku, ^B7majPátku, ^{Bdim Dm}Pátku ^{G7 C}