Setkání s A. S. Puškinem – J. Nohavica

1. Co ^Ambylo, ^E7je pryč jednou pro^Amvždy, a stesky jsou k ničemu,
    každá ^Cepo^Gcha má vlas^Ctní kulisy, herce i kus
    ^A7a ^Dmlíto mi je, ^Gže už ^Amnikdy se nepotkám s Puškinem,
    nezaj^E7du si s ním na ^Amčaj do bistra U sedmi hus.
    ^A7a ^Dmlíto mi je, ^Gže už ^Amnikdy se nepotkám s Puškinem,
    nezaj^E7du si s ním na ^Amčaj do bistra U sedmi hus.

2. Dnes už nechodíme, jak zastara bosáci, naboso,
    řvou motory aut, my z oken sčítáme galaxie
    [: a líto mi je, že už po Moskvě nejezdí drožkáři
    a nebudou víc, nebudou, a to líto mi je. :]

3. Před tebou se skláním, má bezbřehá epocho poznání,
    a vzdávám ti hold, lidský rozume nad rozumem,
    [: a líto mi je, že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme
    a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem. :]

4. Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů,
    náš boj za to stál, my máme vše, za co šli jsme se bít
    [: a líto mi je, že se stavějí pomníky z mramoru
    a vyšší než my, vyšší než veškerá vítězství. :]

5. Co bylo, je pryč, vyjdu ven na špacír, koukám: noc je tu,
    vtom zničehonic vedle arbatských vrat u vody
    [: stojí drožkář a kůň a pan Puškin jde po prázdném prospektu,
    já krk za to dám, zítra že se něco přihodí ... :]