Ještě mám schovaný boty starý,
o kterých se říká toulavý,
za pár dnů je vyndám, i když jsou děravý,
a půjdem spolu k horám do dálky modravý.
To, že dál schovávám boty starý
má důvod, který postačí,
že dál jsi rád, jak jsou ti akorát
boty, který nikdy netlačí.
V podkroví prastarý slamák leží,
Barvu má jak slunce polední,
i když mi nesedí a sláma z něho ční,
báječně se hodí do horských letních dní.
V podkroví prastarý slamák leží,
čí byl, mi asi nepoví,
zda měl ho král, nebo v něm tulák spal,
starý klobouk, co byl ve křoví.
Ještě mám schovaný klobouk z křoví,
viděl ten starej svět, a pak spal,
kolik let to nevím, snad mi to prozradí,
až se tam kam patří zas jednou posadí.
Prostě mám schovaný klobouk z křoví,
rád se mnou půjde někam dál,
jen já a on a starej známej tón,
co mu kdysi vítr často hrál.