Smích z vedlejšího pokoje – P. Hapka, M. Horáček, zp. M. Kocáb
mě uskladnili v činžáku,
kde Kolben s Daňkem pivo pil
a pak se tu čas zastavil -
Tak stojí na mém poschodí,
kam nikdy nikdo nechodí -
když náhle toto! Co to je?
Smích z vedlejšího pokoje?
Spích bych tu čekal kurděje,
než že se někdo zasměje.
A nadto smíchem mladých vran -
Tak nahlas, a tak bez zábran.
Kdo komu a co vypráví?
Mně dělá dírz do hlavy,
jak slonům dum-dum náboje,
smích z vedlejšího pokoje.
Někdo byl možná ohrožen
a pak se z toho dostal ven
a teďka říká: „Řeknu ti,
všechno se v dobré obrátí...“
Komu stěna skrývá tvář
Je to mág? Básník? Velrybář?
Rozhodně ten, kdo nechce klid.
Ten, kterým vždycky chtěl jsem být.
Ach, kde jsou mé sny bez hranic?
neska jsem rád, že můžu říct:
Kde nebylo nic, něco je -
smích z vedlejšího pokoje.
Ten vedle snad řek’: „Mám tě rád!“
A jí se nechce zaplakat.
Chce se jí sukni roztočit
a smát se, rudnout, víno pít
a věřit jeho příběhům...
Krucinál, to je divnej dům!
Mě škrtí jako obojek,
že za zdí nejsou pokoje.
Za mou zdí nejsou pokoje...