Smuteční marše – R. Křesťan

1. I ta ^Gnejkrásnější ^Cžens^Gká má ^Cněkde hrubou jiz^Gvu, ^{C, G}
    i ten poslední chlap ^Cze stá^Gje
    si ^Cspočítá, že jedna a jedna jsou ^Gdvě
    a ^Cpřijme její ^Gvýzvu.

2. I ta nejsvětější pravda má někde skrytou díru,
    můj příliš dobrý příteli,
    naše spása není tak blízko, jak jsme si mysleli,
    tak zkus odejít v míru.

Rf: Tam ^Dněkde v kopcích Urartu v pras^Ctarý ar^Gše ^{C, G}
      se ^Dschází dvojice milenců ^Ca tančí jen smuteční mar^Gše. ^{C, G}

3. Tak si říkám někdy: spánembohem, kliď se stranou,
    ve svý spořádaný posteli
    si spořádaně žiju, tak nač ty výstřely
    nad vítěznou bránou.

4. Pak si s popelavou káčou točím v potu tváře,
    sám nahej vprostřed pokoje,
    bez vůle a v zmatku jak sošky orloje
    bez svého hodináře.
Rf:

+ Než ^C7zmizíš vem si šálu a hodně teplej kabát do zi^Gmy
a ^C7moji starou fotku, tu nejstarší, kde ještě sluší ^Gmi,
a ^Cflašku ruský vodky a sametovej hadr na scho^Gdy, ^{C, G}
ale ^Dto už nejsou básně, ^Cto už jsou jen sprostý pocho^Gdy. ^{C, G}

5. Ani nejkrásnější ženská nepohrdá králem
    a já na dědičným provaze
    i s uškrcenou pýchou se vzpírám odvaze
    spokojit se s málem.
Rf: