Souhvězdí Žab – Pavel Dobeš

Při jednom ^Emze svých vesmírných ^H7letů,
jelikož po nocích cestuji ^Emrád,
za zády n^Gechal jsem naši pla^Dnetu
a př^Cistál v souhvězdí ^H7Žab.
Čekal jsem ^Emhojnost a úrodné ^H7roky,
přátelský vzduch a vodu z křišťá^Emlu,
malebnou kra^Djinu s horskými ^Goky,
jejichž ^F#7odlesky se tříští o ská^H7lu.

Rf: Lítal jsem ^Emnad krajinou až do mra^Amků,
      honil se s mo^D7týli mezi kvě^Gty,
      zpíval jsem ^Empísně hvězdných tulá^Cků,
      ^Am7objevoval vzdálené sv^H7ěty.

Stopadesát let jsem prožil v jejich světě
za jediný moment svého snu,
stopadesát roku byl jsem žábou na planetě
s odříznutou cestou ke kosmu.
A strašná gravitace mne ku prameni táhla,
na němž kdo sedí, už nemůže se hnout,
na koho kdy ta rozkošnice sáhla,
nemůže už nikdy nebem plout.

Rf: Nepozná úlety až do mraků,  večírky s motýli mezi květy,
      nerozumí písním tuláků,  neupřímně zní jeho věty.

A jenom budík mi zvoněním naději dává,
že rozum zas nalezne svůj klid,
jsem přece člověk, copak jsem žába,
vždyť já se přece mohu probudit
a zpívat všem, kteří jste tu
a kdo z vás po nocích cestuje rád,
až poletíte vstříc novému světu,
pozor na souhvězdí Žab.
Lítejte nad krajinou až do mraků,
hoňte se s motýli mezi květy,
zpívejte písně hvězdných tuláků,
objevujte vzdálené světy.

+ Souhvězdí ^EŽab se pozná velmi ^H7lehce,
tamní obyvatelé jsou zele^Emní,
zelené ^D7mozky v zelené ^Glebce
a ^F#7od huby jim šlehají plame^H7ny. ^E