Stál vojak na dešti - Jarek Nohavica / Jiří Šotola

1. ^AmStál voják ^Dna dešti a ^Ambylo to už k ^Dránu,
    ^Amstál voják ^Dna dešti a ^Chlídal ^Cdimzbrojní ^E7sklad,
    ^Amstál voják, ^Gstál ^Ftam ^Dmsám, ^Cpršelo ^E7do kaštanů,
    ^Dmmalounko ^Amsvítalo, šli ho už vystřídat.

2. Vzal voják samopal, dal do úst hlaveň tmavou,
    a byl ten polibek hořký a ledový,
    co mu tam na dešti v té chvíli táhlo hlavou,
    od toho vojáka nikdo se nedoví.

3. Leží a nedýchá, liják mu ránu myje,
    krev bloudí, země má, co s ní - nu jen ji ber,
    je zbytečná ta krev, i voják zbytečný je,
    navždycky zbytečný, navždycky dezertér.

4. A my tu sedíme a soudit by se chtělo,
    tohle se nedělá, tak neumírá muž,
    jenže to promoklé, to natažené tělo
    nevzbudí žádný soud a žádná moudrost už.

5. Kdopak mu pomohl, kdopak mu ruku podal,
    když v noci na pryčně seděl a nemoh' spát,
    tak někdy cizí jsme, lhostejní jak ta voda,
    a pak se na dešti zastřelí, zastřelí kamarád ...