Stáňo – hr. Lokálka
[Parodie na – OH, RUBY]

Mám ^Gnaději, že uslyšíš mé ^Ctiché vo^Dlání,^Am
Gpotravu dát do talířů, ^Cnic ti nebrá^Dní.
Snad ^Ambude dnešní večer stejný, ^Djako tolikrát, ^Am  
ó ^GStá^Cňo, ^{Cmaj7, Am}pojď večeři mi ^Gdát.

Já ^Amnevím, co je nouze, hladu ^Gnemusím se bát,
mě ^Amučili jíst střídmě, ale ^Cpřejídám se ^Drád.
A ^Amnevím sám, zda je mi psáno ^Cživořit, či žít, ^Am
ó ^GStá^Cňo, ^{Cmaj7, Am}po jídle chtěl bych ^Gpít.

Je zázračné to vědomí, co všechno ještě sním,
už vidím se jak nad talířem, celý večer bdím.
A je to moje vášeň nesmírná, s níž odvážím si přát,
ó Stáňo, nechtěj mi zbytky brát.

Proč vypínáš ty vařiče, snad nechystáš se jít,
a nechápu, proč z ložnice, tě zase slyším klít.
Jenom ruku vztáhnu za tebou, když nemůžu už vstát,
ó Stáňo,musím si nášup dát ...

+ ó Stáňo, k sakru, proč jím tak rád.