Supi -  zp. Waldemar Matuška 
                                                                            nebo:
1. ^DKdyž supi zakrouží a letí v ^Cdál,                      - G, F
    v zádech mi ^Dsedí mráz^C, límec mě ^Dškrtí.        - G, F, G
    Když supi zakrouží nad hroty skal,
    každému z nás voní to smrtí.

Rf: Kdo se ^Dmdlouho nevra^Fcí,                             - Gmi, B
      ten už ^Gv nebi hraje ^Abridž,                            - Gmi, F
      a kdo ^Dmv nebi hraje ^Fbridž,                           - Dmi, Gmi, B
      ten už ^Gna koně nikdy,                                   - D^{7
      Bb}na koně nese^Adá.                                       - Es, Gmi
      ^Bbna koně nese^Adá.                                       - Es, Gmi

2. Za zlatem do hor jít, krví se platí,
    nemůže dlouho žít, kdo cestu ztratí.
    V pustině volání jen skály vrací,
    k hostině pozvání pro supi v mracích.
Rf:
3. Zlato je prokletí, kosti se kupí,
    polibek poslední dá zoban supí,
    zatímco srdcí pár odvážné želí,
    kostry jim slunce žár už dávno bělí.
Rf:

+ [:^Cna koně nese^Dmdá, :]                                    - F, Gmi