Svátky slunovratu – Jarek Nohavica 

^EmOd rána zvoní u mě tele^Amfon, a já ho radši ^Emnezvedám,^Am
Emod rána zvoní u mě tele^Amfon,
a já takový ^Emnormální strach ^Ammám,
^Emže na mě vědí něco, co na sebe ^Amnevím ani ^Emjá,
ani ^Hmjá. ^Em

O svátcích slunovratu, převlečen za maňáska, hrál jsem co hrál,
rum pil, třaskavé kapsle třaskal a boží jméno nadarmo do úst bral,
a on se na mě dívá a vidí, co nevidím ani já, ani já.

Rf: ^EmOči máme po ot^Gcích a vlasy po mat^Amkách,
      ale jsme ^Emnapůl sirotci a ^Hmnapůl děti všech,
      hledáme ^Cjména na náhrob^Amcích a jiných památk^H7ách,
      my ^Embezprizorní, my ^Amumístění^H7 v panelových interná^Emtech.

V muzeu voskových figurín svítí modrá lucerna,
hlídač dal si dvacet a jeho stará doma je mu nevěrná,
tišeji, tišeji, tišeji, zloději, zloději, zloději!

Dejte mi krompáč, rýč a lopatu, já nejlíp znám své rozměry,
dejte mi krompáč, rýč a lopatu a počítejte údery,
prvý, druhý, třetí, čtvrtý, od narození k smrti.
Rf: