Svítá ve tvých tvářích – hr. Fešáci

Rf: ^GSví^Ctá ve tvých ^Gtvářích^C, jsi ^Gzas hezká, ^{C, G, C}
         S^Gvítá^C u tvých úst, zase jsi ^Ammá, ^D
         S^Gvítá^C ve tvých ^Gdlaních,^C co mi ^Gdáváš^{C, G, C
      G}Sví^Ctá i v mých ^Gpřáních,^C která z^Gnáš. ^{C, G, C}

1. Když ^Grosou zk^Amrápíš ^Ctvář, v lásce ^Gprší, ^{Am, Hm, Am}
     já ^Gpod deštník ^Amdám^C všechno, co ^Ammám, ^D
     tvůj ^Gsmích, ^Ampřání, ^Csen, naše ^Glí^Ambání, ^{Hm, Am}
     a ^Gpočasí ^Amk nám ^Clepší přivo^Glám.
Rf.
2. Už stoupá z tváří výš ten mrak vlasů,
    už nehrozí zlý blesk z očí tvých,
    noc nás vítá tmou, ty jsi svítání,
    tak tě mám rád, prosím, sviť mi dál.
Rf:
3. Svítá v našich dveřích, tak pojď dál,
    svítá ve tvých tvářích ...

 

nebo:

Rf:: ^ASví^Dtá ve ^Atvých tvá^Dřích, jsi ^Azas ^Dhezká^A,
      ^Asví^Dtá u tvých ^Hmúst, zase ^Ejsi má,
      ^Asví^Dtá ve ^Atvých ^Ddlaních, co ^Ami ^Ddá^Avá^Dš,
      ^Asvítá ^Di v mých přá^Aních, ^Dkterá znáš. ^A

1. Když rosou ^Dzkrápíš tvář, v ^Alásce prší,
    já ^Apod dešt^Hmník dám všech^Ano co mám,
    ^Atvůj smích^D, přání, sen^A, naše líbání.
    ^AA poča^Hmsí nám ^Elepší ^Apřivolám.