Španělský nebe – R. Křesťan

1. ^AmHm, La ^Cbuena bor^Grasca, ta ^Cbouře tak ^Gpodobná ^Dhoře,
    ^Amjako ^Cohnivá ^Gláska, jako ^Cpalčivý ^Gkrystalky ^Dmoře,
    ^Ama ^Dpláže jsou ^Gsmutný, ^Cnad nima ^Goblaka ^Džalu
    ^Amjak ^Cčerný ^Gkutny v ^Dbílých zdech Esco^Grialu.

2. Jako ze starejch mýtú a v oddaným stínu mý růže
    jsou tvý triumfy ryzího citu na břiše jinýho muže,
    i já mám víteznej pocit, když křičím svý opilý teze,
    že od dnešní noci mám rád ženský jen od Velasqueze.

Rf: ^CTohle je ^Gspirá^Dla ^Czpod kola ^Gštěstě^Dny,
      v ^Ckterým jsi ^Gvyhrá^Dla ^Cpolibek ^God že^Dny, ^Cpolibek ^God že^Dny.

3. Polibek stoletý matky, když lampa už zhasla a zle je,
    něco, co nejde vzít zpátky a z ukrutný dálky se směje
    zpod poklice rudýho vína, kde stejne zas uvidím tebe,
    [: jak se nade mnou vzpínáš jak podzimní španělský nebe. :]
Rf: