Tažní koně  – R. Křesťan 

^AmKovaná ^Fkopyta ^Gtepají ^Czem
a ^Fříjnovým ^Gvečerem du^Cní,
^Amčpí jak před ^Fpluhem, tak ^Gpřed povo^Czem
^Fslanou a ^Gzpocenou vů^Cní.

S poslední brázdou a jak na vlnách
odvádí beze stínu
se skřípěním kostí, kloubů a šlach
svou vznešenou denní dřinu.

Rf₁: ^FSuffolkský ^Gryzák i ^cbělavý ^Fshire
       na svých ^Dmmohutných ^Gkřídlech s ^Amnámi
       ^Fvlečou svou ^Gkládu ^Cdo setmě^Amní
       až ^Fna lůžko z ^Ghřejivé slá^Cmy.

Rf₂: ^EmMí tažní ^Ckoně, ^Empohněte z ^Cobou ^Dstran
       ^Htím ^Emvozem všech ^Ckoní, ^Emzemí, co ^Czvoní dokoř^Dán,
       ^Hteď je ^Cvás míň a ^Gmíň a ^D#rychlostní
       ^Bskříň ^Fznamená ^Amvíc než ^Emsrdce.

Já najdu ti klisničku z pradávných dob,
kdy nežili staří a chromí,
a skryji tě s ní už bez nářků a stop
za křehké a zelené stromy.

Aby nás nebavil směšný tvůj břich
a osmnáct postraňků k tomu,
a jednou, až svět bude plný těch svých
temných a studených domů.

Rf₃: Opět se pustíš do světových stran
       a nad šarmem tvým budem němí,
       znovu se opřeš do záblesků bran
       rozkročen nad celou zemí.
Rf₂:
Stojí jak tanky na vrcholcích hor
a v bitevní zbroji září,
staří jak svět, ale mladí jak vzdor,
s úzkou a pevnou tváří.

Rf₄: ^AmSežeň mi ^Gloukotě z ^Cdubových ^Fdřev
       a planinu ^Gskrytou v kou^Amři,
      ^Ftažnýho ^Gkoně a ^Czpěněnou ^Amkrev,
      ^Fvěštící ^Gvelkou bou^Cři.

Rf₅: ^HmTaky ^Empíseň do ^Cnocí, ^Amnež slunce ^Cnajde ^Dcíl
       ^Cnad ^Dtěžkým ^Gzávo^Emjem
       všech ^Cvysch^Dlých ^Cprame^Dnů a ^Emsil,
       v ^Hmtemných ^Emvsích
       a městech ^Clidí mí ^Amtažní koně ^Cnocí ^Dhřmí
       ^Ca ^Dburcu^Gjí své ^Emkočí s ^Cvlí^Ddnou^{C D}grácií^Em,
       ^Hmaž ^Emjednou den se vz^Ctyčí ^Am
       a uhasí ten ^Cpožár ^Dsvic,
       ^Cmy ^Dpůjdem ^Gznave^Emní
       ^Cvšem ^Dtěm taž^Cným ko^Dním ^Emvstříc

6. = 1.
Rf₃: