TONKA - Wabi Daněk
1. Tak pojďte, kluci a holky, blíž, ať je nás tu víc
tak pojďte sem, kdo bude dál, ten neuslyší nic
Tu podivnou historku vo Tonce a jednom chlápkovi
kdo nebude poslouchat do konce, ten se nic nedoví
Rf: Proboha, Tonka, no to je kus, zlatem kovanej
vostrej jazyk a vostrej nůž má v botě schovanej
jednu nohu má dubovou a druhou dřevěnou
a když se šuntá po štatlu vrže jí v kolenou
2. Sype si to Tonka ulicí a vrazí do chlápka
co má tak trochu pod čepicí a plave jak kocábka
Říká jí: „Pardon, madame, asi sem do vás trop
a jestli se náhodou neznáme, tak já jsem ňákej Bob“
3. Chodili spolu až do rána lipovou alejí
potom Bob si začal stěžovat: „Mě nohy bolejí“
„Já je mám zase dřevěný,“ mu Tonka odpoví
a rukou si zaťuká lehounce na dřevo dubový
Rf:
4. Bob, ten byl z fleku střízlivej a kouká na nohu
a že to byl chlápek citlivej, řek: „Já vám pomohu“
A Tonka se ani nehejbá a kouká jako šus
a jak se Bob k tý noze vohejbá, vytáhne ten svůj brus
5. Když viděl Bob ten hroznej kneif, dal ruce nahoru
a stojí a je z toho celej štajf, Tonka má zábavu
Potom se Bob najednou začne smát a tiše řekne jí:
„Račte se, madame, podívat, kdepak to stojejí“
Rf:
6. Potom se tiše votočí a klidně odchází
ruce má v kapsách, píská si a nic mu neschází
a Tonka se za ním vožene a leží na zemi
a vidí dvě nohy dřevěný v kanále vražený
7. Tahá nohy ze všech sil z tý díry v kanále
a přitom se celá zpotila a měla namále
A na jednou se vám položí a už nedejchá
jenom ta poslední nadávka: „Hanba!“, zazněla do ticha
pomalu
Rf: Proboha, Tonka, no to byl kus a už je pod hroudou
a já jí zpívám to svý blues a roky zatím jdou
Měla funus tutovej a rakev na míru
a Bob má z tý nohy dřevěný nohu u klavíru