Třiatřicet  – Jarek Nohavica   

1. ^GPřicházím už ^Cdo ^Glet ^Cpá^Gna ^D/F#Kris^Gta,
    ^Gzačínaj' mě ^Cbo^Glet ^Crůz^Gná ^D/F#mís^Gta,
    ^Ccítím bolest v ^Fkos^Ctech ^Fvždy, ^Ckdyž ^Gle^Cje,
    ^Gmáme po ra^Cdos^Gtech, ^Clás^Gko, ^D/F#zle ^Gje,
    ^Cumíraj' mi ^Fbuň^Cky, ^Fto ^Cjsem ^Gdo^Cpad,
    ^Gnemůžu pít ^Ctruň^Gky, ^Ckur^Gník ^D/F#šo^Gpa.

Rf: ^DPenze je daleko, ^Emmládí v čudu, ^Cplápolá moje sví^Gce,
      ^Amjak dlouho ještě tu ^Dstrašit budu, je mi ^Gtřiatřicet. ^{Am G}

2. To je konec srandy, konec smíchu,
    musím nosit kšandy kvůli břichu,
    pod džínama spodky svého ujce,
    místo flašky vodky piju juice,
    knedlo-vepřo-zelo snad mě spasí,
    zvedá se mi čelo, padaj' vlasy.
Rf:
3. Holky, mladý koně furt mě lákaj',
    já jsem ale pro ně stará páka,
    tak jsem zvolna vstoupil v druhou půlku,
    už abych si koupil bílou hůlku,
    díky těm svým rokům sic více chápu,
    ale když usnu na boku, tak děsně chrápu.
Rf:

+ třiatři-, třiatřicet.