Venku sněží  -  Pavel Dobeš   

 

1. ^GProkřehlá jako vrabec stojím ^Amtady,

    ^Croztáčím si za sklem jízdní ^Gřády,

    ^Cposlední vlak zmizel z ^Gdohledu, ^D7

    ^Gkoleje ztrácejí se v ^Amdálce,

    ^Cuž nikdo nám nedrží ^Gpalce,

    a ^Ctak se sama ^D7brouzdám ^Gpo sněhu,

    když venku ^Amsněží, ^Cje to ^Gtak,

    že člověk ^Amnevěří na ^Cžádný další ^Dvlak pozdě^Gjší, ^Emhm, ^Chm

   na žádný další ^Dvlak se netě^Gší. ^{Am C G Am C D G}

 

2. Od nádraží vedou stopy něčí,

    jsou trochu větší,

    asi jako tvoje,

    boty už mám samý sníh,

    ale já jdu vedle nich,

    aby byly dvoje,

    venku sněží a, bude-li tak,

    dnes dojdu asi stěží, kam nedojel vlak za tebou, hm,

   kam nedojel vlak za tebou.

 

3. Mám pocit, že vím, kde se bude topit

    a kde se může holka opít,

    ten pocit zebe,

    sama už jsem symbol zimy

    z vloček, které ukradly mi

    zbytek nebe,

    jen obrazy sněžné a žádný vlak,

     a koleje též ne, a sněží až do oblak a snad i výš, hm,

    a sněží až do oblak a snad i výš.

 

 

4. Od nádraží vedly stopy něčí,

    byly trochu větší,

    asi jako tvoje,

    všude už jsem měla sníh,

    ale já šla vedle nich,

    aby byly dvoje,

    pryč z krajiny sněžné, nevidět vlak,

     a koleje též ne, a letět až do oblak a snad i výš, hm,

    a letět až do oblak a snad i výš