Vítr – Wabi Daněk 

Tehdy ^Gfoukal chladný vítr, ostře ^Amchladivý a čistý,
česal ^D7zvadlé hlavy stromů, trhal ^Gkaštany a listy,
já jsem ^Hmseděl před tím domem, hlavu ^Amstejnou, jak ty stromy,
potom ^Gdošlo taky na mě, a já ^D7rázem poznal, co mi ten den ^Gdal.

Rf: To ^Gvítr, ^Cmůj ^Gvítr^C, co ^Ghvízdal a nad mou hlavou ^D7vál^G

Stál jsem u zábradlí mostu, pod ním v hloubce voda pádí,
kolem zhromáždení rádci, jeden radí, druhý svádí,
první - jistější je zůstat, druhý - krásnější je skočit,
potom zafoukal můj vítr, kamsi odvanul je, z očí mi je svál.
Rf:
Stála u zábradlí mostu, ještě váhá, ještě stojí,
i když potkám ten svůj vítr, možná časem neobstojím,
ale rozhodnu se brzy, abych cítil volnost letu,
snad pomůže mi vítr, možná, že se ve všem pletu, co já vím.

Rf: A vítr, můj vítr snad přijde a já s ním poletím