Zestárli jsme, lásko   – J. Nohavica 

^GNáš syn je už veliký,

^Ddo plínek už nedělá, ^{Em D
G}zestárli jsme, lásko, s ^Dním doce^Amla, ^{D C}
oči má po mně a ^Gvlasy po tobě
^Cpadají mu do čela, ^{G D}
tak ^Gnebuď z toho smutná,

^Dbuď radši veselá. ^G  

Naše dcera je už veliká,

když koupe se, je nesmělá,
zestárli jsme, lásko, s ní docela,
kluci koukají se po ní, jak koukali jsme po tobě,
a my zamykáme panelák,
tak nebuď z toho smutná,

buď radši veselá.

Rf: Protože ^Cjedna a jedna jsou ^Gčtyři
      a dvě ^Chrušky a dvě jabka,

      to je ^D7osm třešní na talíři, ^{C
      C}i kdybys nechtěla, ^G

      ^Ami kdybys ^D7nechtěla. ^G

Náš starý kredenc z roku jedna

dvě už brzy dodělá,
zestárli jsme, lásko, s ním docela,
kávový svatební servis z Číny
dostal léty pěkně do těla,
tak nebuď z toho smutná,

buď radši veselá.

Líbat se tak na ulici,

to se v našem věku nedělá,
zestárli jsme, lásko, zestárli jsme docela,
v televizi běží film pro pamětníky,
pan Marvan dělá Anděla,
tak nebuď z toho smutná,

buď radši veselá.
Rf:
I ta píseň, co jsem kdysi pro tě napsal,

je už omšelá,
zestárli jsme, lásko, s ní docela,
ale včera, když jsi spala a já na tebe koukal,
napsal jsem ti novou docela,
a to je tahleta píseň,

trochu smutná, trochu veselá