Znám jich moc – hr. Hop Trop 

1. Jsem ^Emvobyčejnej hlídač, mám ^Adomek za tra^Emtí
a chci vám zpívat o jednom, co ^Au nás z vlaku ^Emspad,
byl ^Gjedním z těch, co za lístek snad ^Anikdy nepla^Emtí
^Ga vyberou si z vagónů, když ^Amají velkej ^Emhlad.

Našel jsem ho ráno, já myslel, že jen spí,
ležel v trávě a víc zblízka byla vidět krev,
noha pryč, tak rychle řemen z brašny služební,
a utáhnout, co síla dá, jak nás to učil šéf.

Když doktor sbalil kufřík, pohladil si vous,
řek' jenom: "Pánbu pomáhej, zas brzy bude chlap,"
a ten, když procit' k vědomí a pevně zuby skous',
jen pohnul se a pověděl: "Já radši bych teď skáp'."

Rf: ^GZnám jich moc a ^Amvím, že je to ^Emtak,
      že ^Amjak zahouká vlak, jsou jako pose^Emdlí,
      z nich tuhle ^Gdnešní noc, když ^Aprojel nákla^Emďák,
      o ^Amtom, co bylo pak, nikdo ne^Emví.

"Že máš dvě zdravý ruce," já mu říkal, "to buď rád,
zůstaň u nás nadobro a budeš tu mít klid,
u nás budeš dobře živ a nebudeš mít hlad,
život je jen jedinej a dál se musí žít."
Rf:

+ [: o ^Amtom, co bylo pak, nikdo ne^Emví ... :]