Zum zum I.  – Pavel Dobeš  

1. ^GChemie se stala mým ^D7hobby,
    nepovím vám už, od které ^Gdoby.
    Za vesnicí v polích tratím ^D7hodiny
    a pozoruji chemizaci ^Gpastviny,
    pozoruji jalovice, ^D7voly,
    jak obcházejí vyvinuté ^Gstvoly.

Rf: ^GZum zum zum ^D7zum, a nejde mi to do kebule,

      ^Gzum, zum zum ^D7zum, a nejde mi to na ro^Gzum.

2. Každý přece ví, že tahle tráva
    delikátně chutná a je zdravá.
    Do soutěže přihlásit se nebojím
    s trávou, která rostla někde na hnoji,
    přesto tady ovšem roste ladem
    a skot se vrací do JZD hladem.
Rf:
3. Vyhledal jsem tudíž agronoma,
    měl jsem štěstí, chytil jsem ho doma.
    Proč výsledky práce k cíli nevedou,
    vyčešili předevčírem s předsedou,
    pak vysvětlil mi všechno fundovaně,
    tak dneska mohu agitovat za ně.

Rf: Zum zum zum zum, protože když to nejde do kebule,

      zum, zum zum zum, tak to leze na rozum.

4. Je to tím, že dobytek je hloupý
    a právě proto mívá svoje roupy.
    Kdyby četl magazíny, noviny,
    nedělal by už takové kraviny,
    s rozesmátou tlamou bral by žrádlo
    a nikdy by mi ani nenapadlo.

Rf: Zum zum zum zum, že mi to nejde do kebule,

      zum, zum zum zum, že mi to nejde na rozum.

Rf: Zum zum zum zum, hm ...,

      zum, zum zum zum, že mi to nejde na rozum.