Zum zum II. – Pavel Dobeš 

^{G, D7, G, D7, G}
1. Zpí^Gvají o tom vrabci na Ro^D7kytě,
    že učenec je horší nežli ^Gdítě,
    se žábami hraje si pan ^D7Galvani,
    Archimedes potápí se ^Gdo vany
    a, nepoučen událostmi ^D7ráje,
    Isaac Newton s jabkama si ^Ghraje.

Rf: ^GZum zum zum ^D7zum, a nejde mi to do kebule,

      ^Gzum, zum zum ^D7zum, a nejde mi to na ^Gro^D7zum.

2. Bylo to jak výbuch, jako salva,
    když se žárovkou přišel Thomas Alva,
    do pochodu vyhrávaly kapely,
    muži pili šampus, ženy šílely,
    jak když pustíš tygry do arény,
    a začalo se dělat na tři směny.
Rf:
3. Kdyby naši předci vstali z ledu,
    podivili by se, jak jsme vpředu,
    jak závazky předhánějí úkoly,
    Einstein by se těžko dostal na školy,
    Mozart by moh' dneska u klavíru
    jen těžko dělat do muziky díru.

*: ^CMichelangelo by sebral ^G7sochy
    a hodil by je všecky do Ma^Ccochy,
    Lumire by zčervenal jak ma^G7lina,
    kdybyste ho vzali s sebou ^Cdo kina,
    jen u elektrotechnického ^G7vesla

    ještě ňákou dobu moh' by sedět ^CTesla^{D7  G}

4. Vědeckotechnická revoluce
    uvolňuje lidem obě ruce,
    dnes má každý vědátor už od plínky
    sunarku a digitální hodinky,
    s optimismem hledí k stratosféře
    a Brano samo zavírá mu dveře.
Rf:
5. Kdyby starý Tháles nemoh' čmárat
    a kreslit si do phísku podle nálad,
    Mendělejev kdyby musel, vážení,
    periodicky vykazovat hlášení
    a osm hodin zvedat telefony,
    svět by stál za pytlík bikarbony.
Rf:
6. Nikdo z nás by doma neměl Sony,
    dvakrát třicet wattů, čtyři ohmy,
    lidé by se hnali kamsi za hmotou,
    však regály by nejspíš zely prázdnotou,
    neměli bychom šajn o opeře
    a válčilo by se u Sudoměře.

*: Zem by byla rovná jako deska,
    nebyla by kulatá jak dneska,
    Adam s Evou nemuseli z ráje ven,
    Giordano Bruno by nebyl upálen,
    jen temno, jak když vstoupíš do komory,
    a škoda každé rány z Aurory.

7. Ze všech zvířat archy Noemovy
    a ze všeho, co můžem popsat slovy,
    jen balvany a lidé mají odvahu
    urvat se od skály a padat dolů po svahu
    a na světě, který se furt mění,
    překonat, co překonáno není.

Rf: Zum zum zum zum, protože to, co nejde do kebule,

      zum, zum zum zum, rádo leze na rozum.

Rf: Zum zum zum zum, hm ...,

      zum, zum zum zum, rádo leze na rozum.