Zvony nesmrtelných  – R. Křesťan  

[eace in the valley]

^CKdyž jsem sám a když bloudím a můj ^Fplášť padá ^Ck zemi
a má hruď je už jen klec a věze^Gní, je to tak
poslou^Cchám mezi všemi, jejichž ^Fsmích jsou písně ^Cněmých
jenže noc - noc která ^Gzpívá je jen ^Cklam, ^Fje to ^Ctak

Rf: Slyším ^Fbít zvony nesmrtel^Cných, jednou
      já slyším bít zvony nesmrtelných,^G jen projednou
      i ^Ckámen se pohne a ^Froztaje sníh
      já slyším ^Cbít zvony ^Gnesmrtelných ^{C F C}

Přijde král i všichni druzí bledá tvář poutníkova
síla dnů i pravda věků v objetí, je to tak
ani stráž není nová ani veliký slova
jenže lež - lež která zpívá nebolí, je to tak
Rf: